Kostel sv. Jakuba Staršího
Původně gotický kostel ze 14. století, připomínán jako farní v roce 1352. Z původní stavby se zachoval polygonální presbytář s opěráky. V roce 1582 byla směrem k západu prodloužena loď a na její jihozápadní nároží byla přistavěna okrouhlá věžička se schodištěm na kůr. Barokně upraven byl roku 1721. Vyhořel 1801. Věž byla přistavěna v roce 1816. Od roku 2007 je kostel filiální, spadající pod farnost Vlašim.
Zdroj: Domašín – Farní kostel sv. Jakuba Ap., Soupis památek, 35. Politický okres benešovský (1911)
Fotografie kostela z roku 1907.
Interiér kostela. Datace neznámá.
Domašínská tvrz
Takzvanou „novou tvrz” (stará se měla nacházet ve Starém Domašíně, o kterém ale nejsou přímé písemné zmínky) severně od kostela nechal vystavět Smil Skuhrovský ze Skuhrova v před rokem 1582. Smilův otec, Kryštof Skuhrovský ze Skuhrova, přitom Domašín koupil od Jana z Pernštejna už v roce 1548,
Patrová stavba byla pokryta sgrafitovým kvádrováním a na jihozápadním nároží měla zřejmě třičtvrtě kruhovou nárožní věžičku, která spolu s dodnes zachovalou malou věží kostela kontrolovala vstup do vsi. Věž byla odstraněna zřejmě po požáru v 19. století, po kterém došlo ke klasicistní úpravě. Během ní vznikla i nynější mansardová střecha a plackové klenby.
Po Smilově smrti v roce 1601 ztratila tvrz sídelní význam a v původní funkci je naposledy připomínána v roce 1622. Roku 1665 se uvádí jako pustá. Později byla v přízemí zřízena vinopalna a v patře byt hospodářského správce. Roku 1843 byla při stavbě silnice zbořena jedna bašta a kolem roku 1873 i druhá.
Fotografie tvrze z roku 1895.
Radnice
První domašínská radnice byla vystavěna už v 18. století, při požáru na přelomu 18. a 19. století nicméně lehla popelem. Na jejím místě byla postavena provizorní budova se šindelovou střechou, která byla zbourána už v roce 1834. Stavba nové radnice začala prakticky okamžitě, ale vinnou sporů s úřady se zdržela až do roku 1939. Přestože projekt architekta Neubauera počítal s patrovým domem, byla vysvětna jen přízemní budova s radní síní, bytem pro strážníka, šatlavou a hostincem.
V 60. letech 19. století byla v přízemí budovy umístěna městská kancelář a nacházel se zde i byt faráře. Právě zde bydlel první samostatný domašinský farář Karel Mlejnek, a to do doby, než byla v sousedství vybudována samostatná fara. Z bytu faráře se stal později byt obecního učitele.
V roce 1902 byla budova rekonstruována vlašimským stavitelem Antonínem Průchou. V období první republiky, kdy narostl počet školních dětí, byla do budovy radnice umístěna pátá až osmá třída domašínské školy. V budově byl zřízen rovněž poštovní úřad.
Zdroj: článek PhDr. Ivany Preislerové, Zpravodaj města Vlašimi, č.3 / 2013
Budova radnice a část budovy přilehlé fary (vlevo) v roce 1907.
Škola
Domašínská škola byla až do 1. světové války vázána na faru, při které se vyučovalo. První písemná zpráva o škole pochází již z roku 1596, nezachovalo se nám ale dřívější umístění její budovy – jisté pouze je, že stála na jiném místě, než budova současná.
V roce 1801 škola vyhořela a žáci se museli učit ve Vlašimi, v domě č. 106. Později se učilo také v Domašíně v domech č. 73 (radnice), č. 45 a č. 44. Nová škola byla postavena až v roce 1832.
Provoz školy byl ukončen v roce 1997 pro nedostatek žáků. V budově je nyní pobočka České pošty a spolková místnost.
Domašínská brána
V rámci úprav vlašimského parku za Karla Viléma Filipa z Auerspergu byly v roce 1846 postaveny tři novogotické vstupní brány do vlašimského zámeckého parku – vlašimská, domašínská a znosimská.
Domašínská brána prošla v letech 2002 – 2003 rekonstrukcí a v současnosti slouží jako romantická restaurace s venkovním posezením.
Domašínská brána ve 20. letech 20. století.